|
Se
smlouváním se v Indonésii setkáte na každém kroku, proto se Vám jistě bude hodit
několik tipů "jak na to".
Přestože řadě evropanů se smlouvání příčí, zde patří k nedílným součástem
běžného života a to bez ohledu na původ kupujícího. Běžně tedy můžete vidět
smlouvat indonéského kupujícího, který rovněž ne vždy uspěje. Pochopitelně, že
ceny se dost podstatně liší v závislosti na "původu" kupujícího, který může být
v zásadě dvojí: místní nebo přespolní. Obyvatel Jakarty (mimo Jakartu) má
zpravidla stejné nákupní podmínky jako evropan či američan - jsou to zkrátka
turisté.
Kde smlouvat?
Smlouvání není jen záležitostí trhů, jak bychom asi čekali. Já osobně jsem
nesmlouval pouze u bankomatů. Kromě trhovců se smlouvá v hotelích, u dopravců,
na potápěčských základnách, v kamenných obchodech a někdy i v restauracích.
Výjimku tvoří vstupenky s vyznačenou cenou, ale to jen tehdy, když je kupujete
sami u pokladny. V cestovních kancelářích nabízejících dopravu i se vstupenkou
pochopitelně smlouvejte.
O
kolik?
Při
smlouvání byste pochopitelně měli alespoň tušit cílovou částku. Přestože žádné
pravidlo neříká kolik procent byste měli chtít "srazit" z naší zkušenosti
vyplynulo, že maximum je 1/10 původní ceny. Na tu se však většinou nedostanete.
Pro lepší orientaci uvedu přehled toho, co a jak jsme usmlouvali:
Kdy smlouvat?
Rozhodně byste měli znát míru a držet se následujících pravidel:
Rozhodně se vyhněte situaci, kdy po ukrutném boji dosáhnete Vámi požadované ceny
a nákup si rozmyslíte!
Vždy mějte na paměti, jak důležité je
pro Vás uskutečnit daný obchod. Jedná-li se například o nákup
běžného suvenýru budete jistě smlouvat jinak než v případě, že jste
v recepci jediného hotelu široko daleko a je už dávno tma, zima a
.... .
Kdy nesmlouvat?
Za všechnu uvedu jeden příklad z
vlastní zkušenosti. Nejednalo se naštěstí o žádnou tragédii, nicméně
se přehnané smlouvání rozhodně nevyplatilo.
Jeli jsme právě z
Ubudu do Tulambenu. Ten den jsme absolvovali celou řadu přejezdů
bemem a už jsme si poněkud zvykli na úspěchy ve smlouvání s jejich
řidiči. Když už jsme byli přesvědčeni, že nás ten poslední doveze až
do cílového Tulambenu, ukázalo se, že jsme smlouvání podcenili .
Den pomalu končil a my už byli
poslední pasažéři zmíněného mikrobusu. Řidič stále trval na tom, že
tak daleko nepojede. Přestože požadoval za oba asi "jen" 40 000Rp (5
USD), má čest mi nedovolila souhlasit na trval jsem na polovině. Tak
nás vysadil u vodního paláce v Tirta Gangga a ten den už jsme se dál
nedostali. Pro nás to byla nakonec velmi příjemná zastávka, ale
kdybychom spěchali, mohly být následky mnohem horší.
|
