Ponor odkládáme na odpoledne. Dáváme si výbornou snídani - toust s ovocem nebo šunkou a sýrem a jako druhý chod ovocný salát. Poté vyrážíme na pláž. Průběžně si nás (no, asi spíš Veroniku) chodí prohlížet snad celá vesnice. Pod záminkou nabírání vody ze studny. Málem ji vyčerpali. Voda má fantastickou teplotu - cca 27C. Vracíme se na oběd a zkoušíme cajky na ponor.

Ve 14:00 vyrážíme objevit v hlubinách vrak americké zásobovací lodi Liberty. Po pár kopnutích ploutvemi se před námi objevuje majestátní záď s kormidlem. Fantazie! "Všude plno kaniců i paniců, jehel a nití a z nebe padá hromada jablek" (poznámka Veroniky jen pro zasvěcené). Čím více lodi ubylo ocelových plátů, tím více ji moře obdařilo koráli, gorgoniemi, houbami a sasankami. Nepřeberná hejna rybích školek kam jen oko dohlédne. Konečně! Nadešel okamžik krmení. Jako by na to všechny ryby už od začátku čekali, se v okamžiku, kdy Milan bere do ruky pytlík s rýží, seřadí kolem nás a netrpělivě čekají na své sousto. V tom se z nitra vraku vynoří nádherný ostenec (Trigger Fish). Na nic nečeká a vrhá se na igelitový pytlík s rýží, který svými mohutnými zuby roztrhá jako nic. Během pár okamžiků je po všem a ryby se vrací na svá stanoviště. My pokračujeme  v objevné cestě kolem vraku. Než se nadějeme máme za sebou 120m dlouhou cestu k přídi. Naštěstí máme ještě dostatečnou zásobu vzduchu na cestu zpět. Jelikož se jedná o nás první ponor v tropickém moři, vůbec se neorientujeme v tolika druzích a barevných variantách všech obyvatel potopené lodi. Snažíme se zapamatovat si co nejvíce detailů, které by nám na souši pomohly při identifikaci viděných jedinců. Blížíme se k zádi, když v tom Veronika signalizuje rezervu. Ještě se párkrát rozhlédneme a míříme k hladině za doprovodu všudypřítomných bodloků. Snad ještě s automatikou v puse si sdělujeme první dojmy. Vlny nás pomalu dostrkají až ke břehu. Sotva odložíme výbavu na oblázkovou pláž, ujme se jí čekající skupinka místních žen, aby ji na svých hlavách donesla několik set metrů k naší základně.