Ráno vyrážíme na 25km vzdálenou lokalitu Selang. Cestou se stavujeme na stavbě nového divecentra Subaqvy v Bunutanu. Pár bungalowů na útesu nad mořem s fantastickým výhledem. Příště sem určitě chceme. Na ponor jedeme ještě asi 20 minut jukungem. Selang je ostrůvek o průměru asi 50m vzdálený 50m od břehu. Viditelnost se v hloubce zhorčuje asi na 20m. Chvíli obdivujeme nádhernou korálovou zahradu, ale pak se dostáváme do silnějšího proudu. Sotva lezeme při dně a chytáme se všeho možného. Verunka už nemůže a tak ji asi půlku ponoru táhnu za ruku. V nejsilnějším proudu vidíme opodál asi dvoumetrového žraloka útesového. Asi po čtvrt hodině přískoků měníme směr a necháme se unášet proudem. Je to jak jízda autobusem. Zalháváme na pásek mezi koráli a pozorujeme lovící trnuchu. Malé rybky okamžitě mizí v korálové houštině.Rejnok poté zaparkuje pod vedlejším korálovým převisem, kde si ho prohlížíme. V písku mezi korálovými ostrůvky si vychutnáváme zbytek ponoru. Pozorujeme perutýny. Dochází mi vzduch (mám 20bar) a přecházím na octopus našeho divemastra Milana. Při rozmotávání hadice zjišťuji, že v poloze vzhůru nohama dává záložní automatika speciální směs vzduch-voda v poměru asi 50/50. Těsně před vynořením zahlédnu opodál obrovskou lasturu. Znovu se zanoříme, abychom si zblízka prohlédli asi 50cm dlouhou tritonku požírající modrou hvězdici. "Kapitán" jukungu si nás ve vlnách všimne až po chvilce křiku, pískání a mávání. Fascinuje nás technika "parkování": jukung plnou rychlostí najíždí na kameny na pevnině. J

en prohodíme láhve a pokračujeme v cestě na nedaleký "malý vrak" japonské rybářské lodi. Pod vodou nám dochází, že vrak sám o sobě není zvlášť zajímavý, ale propůjčil své jméno nádherné korálové zahradě, která se rozprostírá hned za ním na svahu i přilehlé mělčině. Nevycházíme z úžasu. Pozorujeme jak hejno lulanek proplouvá hejnem barakud. Už ani nereagujeme na okolní perutýny a trnuchy a jsme plně fascinováni tisíci korálovými rybkami, které v nekonečných hejnech proplouvají korálovým útesem. Verunce je po dvojponoru zima i ve 30°C a vrací se na loď. S Milanem pokračujeme v ponoru nad koráli až k vraku, kterým proplouváme. Po chvíli už jedeme jukungem zpět a vydáváme se na cestu do Amlapury, kde se chceme dostat k internetu.

Cesta vede zprvu nad útesem s nádherným výhledem na oceán, poté vede přes řadu nádherných "horských" vesniček. Pozorujeme život kolem domorodých palmových chatrčí i zemědělce na malých políčkách. Cesta se zdá nekonečná, což nás za těchto okolností velmi těší. C závěru prochází cesta nádhernou oblastní rýžových políček rozdělených tisíci terasami.Každá zatáčka serpentin je jedinečná. Tahle trasa by určitě stála za samostatný výlet. V Amlapuře, jedním z bývalých hlavních měst Bali, zvládneme spojení se světem a pokračujeme do Tulambenu. Na základně se dozvídáme, že se ubytovala dvojice Čechů putujících z Austrálie. Zprvu si všichni nějak nesedneme, ale v průběhu odpoledne a večera se rozproudí bohatá výměna zkušeností. Do noci hrajeme v šesti lidech vrchcáby o panáky Araku, což je přepálené palmové víno, které se již hotové získává ze stromů.